Jdi na obsah Jdi na menu
 


Laurena klisna která si zaslouží pár řádků

LAURENA - kůň s nejkrásnějšíma a nejupřímnějšíma očima, které jsem kdy viděla.

Moje náklonnost k ní se vytvářela trochu odlišně, než bývá běžné u mnohých vzájemných vztahů mezi člověkem a koněm. Nebyla jsem její jezdkyní, nikdy jsem ani na chvilku na její hřbet neusedla. Patřila do jiného světa, než v jakém jsem žila já. Ona v roli závodního koně v dostihové stáji, já ve společnosti teplokrevníků v jezdeckém klubu. Ruka osudu nás ale nakonec svedla dohromady. A hned několikrát.

 

Jak to začalo

 

Psal se rok 1991 a ing. Václav Chaloupka dovezl z Francie kolekci klisen, prvotně určených pro výherní loterii tehdy fungujícího Fondu pro záchranu a podporu koní, ale ve skutečnosti s výhledem pro dostihové a posléze chovné využití. Tehdy jsem o nějaké bližší orientaci na tochovickou centrálu, kde kobylky našly nový domov či o konkrétní spolupráci v oblasti dostihového turfu neměla ani potuchy.

Měnit se vše začalo po shlédnutí televizního pořadu u příležitosti této události, tedy dovozu nové importované krve do Čech. Při sledování celého různobarevného stádečka zatím bezstarostných klisniček dovádějících ve výběhu, mě zaujala drobná roční atletka se zajímavě přerušovanou lysinkou. Její podoba se mi vryla hluboko do paměti, aniž bych měla tušení, o koho vlastně jde. Krůček po krůčku jsem vstupovala do dostihového světa stále důsledněji a tím přibližovala k mojí pozdější životní lásce. Zpětně jen těžko odhadnu, jestli se mi tolik líbilo její jméno, protože do té doby pro mě byla především pěkným zrzavým, avšak cizím koníkem nebo jestli vyzařovala něco zvláštního, co mě k ní tolik táhlo. Těšila jsem se na každý dostih, kde jsem si ji mohla prohlédnout a výstřižky z novin, kde byla zvěčněná, jsem opatrovala jako vzácný poklad.Na plno otázek, které si dokola i po těch dlouhých letech kladu, neumím přesně odpovědět. Jediné, co vím a co se jenom těžko změní, je fakt, že si „sobecky“ zabrala moje srdce na úkor ostatních koní, kteří kdy mým životem prošli.

 

První procitnutí ze snu

 

Rok 1995 byl pro mne takovým, kdy se poprvé můj velký sen změnil ve skutečnost. Aktivně jsem do světa turfu pronikla díky vstřícnosti mého tehdejšího zaměstnavatele, jemuž se nabídka netradiční reklamy firmy v roli majitele-sponzora dostihových koní zalíbila. Je zbytečné popisovat moje pocity a nadšenou reakci v okamžiku, kdy jsme si mezi vytipovanými klisnami vybírali „tu naši“ a ze stáje se nám na dvorek přišla představit Laurena. Ing.Chaloupka dobře věděl, že na tuhle krásku ukážeme…

 

Nečekaný konec kariéry

 

Naše barvy hájila dva roky a připravila nám mnoho krásných a nezapomenutelných zážitků, kvůli kterým je dostihový sport jedinečný. Z rovin přešla na překážky a její slibnou kariéru zastavilo až zranění spěnky v červenci 1996. Když stála v boxe s nohou fixovanou sádrovým obvazem a na všech přítomných okolo ní byl vidět smutek, naštěstí mě místo slz napadlo něco jiného. V tu chvíli pro mě bylo opravdu důležité jediné – to, že zůstala na živu a veterinář s vysvobozující injekcí zůstal bez práce. Během relaxace a odpočinku v tochovickém výběhu jsem na chvilku měla svůj sen opět na dosah ruky, protože jsem si mohla Laurenku pohladit, pomazlit se s ní a nebo ji jen v tichosti pozorovat. Na konci roku 2006 se naše cesty na dlouhých 12 let rozešly. Ona odešla do napajedelského hřebčína, tolik kilometrů vzdáleného od mého působiště. I když srdíčko bolelo, věděla jsem, že na moravských pastvinách jí je mezi ostatními čtyřnohými kamarádkami a díky dobré péči ošetřovatelů nejlépe.

 

Druhé procitnutí ze snu

 

Léta utíkala, Laurenky působení v hřebčíně jsem se zájmem sledovala díky pravidelným dodávkám fotografií a vyprávění několika spřízněných duší, které se s ní často setkávaly.

Až přišel srpen roku 2008 a několik málo dní po smutném 40.výročí vpádu okupačních vojsk na naše území mi Martina Hradilová poslala mailovou zprávu, z níž se mi podlomila kolena.

Laurena byla vyřazena z chovu a volná k prodeji. Srdíčko bez váhání přikývlo, rozum ovšem velel jinak – kde sehnat odpovídající ustájení tak, aby mohla být neustále puštěná a navíc ve společnosti skupinky koní? Znamená pro mě tak moc, že zajištění jejího největšího pohodlí včetně celodenního dohledu bylo tím rozhodujícím argumentem, zda kývnout nebo odmítnout. Začala honička s časem a rozebírání všech vhodných variant v okolí Karlových Varů. Protože je takových středisek s celoročním volným ustájením stále málo, pomalu jsem rezignovala a doufala, že hezké stáří prožije Laurena u jiného hodného majitele.

 

Co se týče respektování potřeb koní a péče o ně, tak se mi vždycky líbil přístup Hanky Uhlířové z Hipocentra Pá-Ja ve Stanovicích. Ale zároveň jsem věděla, že to není ani veřejný jezdecký klub ani nafukovací útulek pro koně. Nicméně jsem štěstí zkusila i tady a nezávazně se zeptala. Na můj opatrný dotaz přišla zřetelná reakce: „A kdy si ji přivezeš?“ Ještě teď při psaní těchto řádků cítím, jak mnou projela nepopsatelná radost a pocit velké úlevy. Přivezu tedy Laurenu do míst, kde je koním dopřán přirozený životní styl a navíc mezi slušné a vstřícné lidi, kteří své vlastní pohodlí a ego potlačují ve prospěch svých čtyřnohých přátel.

 

Protože je její poslední potomek narozený až koncem dubna, odstavila se Laurena až 4.listopadu a dostala deset dní na regeneraci. Po osmé hodině ranní v sobotu 15.listopadu 2008 bez sebemenšího zaváhání nastoupila do přepravního vozíku a vydala se na mnohakilometrovou cestu do nového domova. Úderem čtvrté hodiny odpolední po bezproblémové jízdě (nutno podotknout, že naprosto suchá a tudíž bez stresu) vystoupila, v klidu si všechno nové prohlédla, strčila do mě a jako by řekla: „Tak mě tu máš a starej se.“ To bylo slziček štěstí….

 

Její skvělý charakter se naplno projevil hned od prvních minut. Nic ji nerozrušilo, ani plno lidí, skotačících dětí, pobíhajících psů a kočiček nebo koně ve výběhu. Jenom se často, dlouze a moudře zadívala do dáli a srovnávala si všechny nové vjemy ve své rezavé hlavičce. Druhý den se procházela po areálu a ještě odpočívala, ten další (jaká výhoda, že byl státní svátek…) jsme začali se seznamováním s koňmi v hipocentru. S šéfem party, plnokrevným Benediktem, nebyl problém, možná že si první noc popovídali o své dostihové minulosti. Do role pubertálních výrostků se pasovali poníci Zorek a Neon a když své síly spojily, dělalo jim radost Laurenu prohánět. Když uznala, že provokace přesáhly určitou hranici, nic jim nedarovala a o kvičení a kopání nebyla nouze. Naštěstí jim to vydrželo jen ten první den. Téměř tunovému chladnokrevníkovi Lukášovi se moc nezamlouvá (jestli on není na chlapy…) a tak se mu Laurena vzhledem k nepoměru proporcí zdaleka vyhýbá. Ještě nás čekají dva „machři“ Magnum a Gordon, kteří rádi demonstrují své postavení ve skupině a tak doufáme, že se jim Laurena zbytečně nepostaví a nebude s nimi soupeřit….

O soupeření nakonec opravdu nemohla být řeč, ono to vážně ve stádě funguje a platí, že lepší, než si sám přidělávat starosti, je podvolit se a nechat vést. Cestou nejmenšího odporu se tedy vydala také při seznamce s Gordonem a Magnumem. Oba jsou sice mnohem mladší než ona, ale tady si na žádné gentlemanské projevy nehrajeme. Stačilo pár kousanců, hodně zatažených uší dozadu a načechraných čupřin (oba kluci mají bohatou kštici) a bylo vyřešeno. Těmhle taky v případě krmení nebo pití uvolní cestu bez řečí...

Laurena není jedinou klisnou ve stádě, tou další je ponička Lucy a v jejich případě je to dost srandovní, protože jakmile se objeví v Lauřině blízkosti tahle malá černá dáma, Laura okamžitě vezme nohy na ramena a zmizí jí z dohledu. A to prosím Lucinka nedosáhne Laureně zadníma ani na břicho, když jí chce při vyhazování dokázat, že ona je sice malá, ale vážená...

 

Dostihová kariéra

 
 
 

 

 

 
Do galerie největších velikánů zcela jistě nepatří. Rozhodně ne z hlediska výkonů na dráze, i když se představovala v dostizích nejvyšších kategorií. Je sice vítězkou slovenského klasického OAKS, ale podobných plnokrevníků je i v našem malém českém světě turfu dost na to, aby se tímto úspěchem zařadila mezi ostatní.
 
Premiérový start na ni jako dvouletou čekal v květnu 1992 ve Velké Chuchli a na kilometrové trati se pod Petrem Kubíkem předvedla pěkným 3.místem. Pouhé dva týdny ji dělily od dalšího startu na centrálním závodišti, ovšem na o 400m delší distanci a pod Ivanem Kubem se posunula o jednu příčku výše. Tu si zopakovala opětovně o 14 dní později v trojkovém dostihu dlouhém 1.200m. Vítězstvím v červencové sprinterské Ceně f.Angresto na domácím závodišti se rozloučila s trojkovou společností. Stříbrná příčka v zahřívací „dvojce“ v půlce září v Chuchli jí pomohla k následnému 2.místu v Ceně zimní královny (Listed, 1.618m), když se před ni o dvě a čtvrt délky dostala pouze Superb Investment s Janem Rájou v sedle.
 
Klasickou sezónu 1993 odstartovala 3.místem v Jarní ceně klisen (Gd-3, 1.600m), kde podlehla pouze výtečným soupeřkám Ajantě a Architektuře. Pro 5.místo si koncem května odskočila do bratislavské Velké jarní ceny (I.kategorie, 1.700m), která se stala kořistí Corteze ježděného P.Piatkowskim. Za zmínku zcela určitě stojí ve statistikách uváděné vítězství spojené s datem 20.června v Österreichisches Derby (I.kat., 2.400m), ale více informací než tu, že do jejího sedla byl tehdy angažován Stanislav Koubek, k dispozici nemám.
V červenci si na západ Čech přijela pro 2.místo ve dvoukilometrové chovatelské Ceně Karlových Varů za Country Mannem s K.Šarinou. V srpnovém OAKS se sice z 6.příčky v cíli dívala na záda Ajanty, Architektury, Lakonky, Amande Praline i Aspazije, ale tohle zklamání bylo rázem zapomenuto ve slovenském ekvivalentu, kde pod vedením Petra Kubíka lehce zvítězila. S očekáváním po měsíci nastoupila na start Velké ceny Prahy (Gd-1, 1.600m), ale opět zůstala na štítě svých věčných rivalek, tedy Ajanty a Architektury. Sezónu ukončila 6.místem v jedničkové Ceně prezidenta, kam byla poněkud překvapivě přihlášená s ohledem na délku trati 3.200m.
 
Jako čtyřletá devětkrát startovala v dostizích první a vyšší kategorie a v jediném případě odcházela bez umístění. K nejhodnotnějším výsledkům sezóny 1994 patří 2.místo v chovatelské Lázeňské míli za vynikajícím Laténem stejně tak jako 3.místo za duem koní Brochwicz a Glen Turner v  grupové Velké ceně Prahy. V polovině října se dočkala prvenství v jedničkové mílové Ceně Bosny na pražském závodišti.
 
A tady končí nezávazné sledování její závodní kariéry. Počátkem roku 1995 se totiž Laurena „převlékla“ z dresu FZPK do modrých barev naší někdejší firmy Thermal a stala se nedílnou a velice důležitou součástí mého života. Vždycky se mi líbili ryzáci, ale žádný z krasavců na dráze mě nezaujal natolik, že bych na něho bez přestání myslela. Letmo jsem ji vídala na závodištích, ale v době jejích začátků to pro mne byl jenom „ten hezký cizí koník“. Ani jednou v průběhu dvou sezón, ve kterých naši firmu reprezentovala, nevyhrála. Možná by jiný majitel přemýšlel o výměně závodního oře, takového, který by mu zajistil očekávanou reklamu lépe. U nás tomu tak ani na chvilku nebylo. Dobře jsme si uvědomovali, že máme koně běhajícího v té nejvyšší kategorii a to není málo. Laurena díky své poctivosti patřila k respektovaným mílařům a nikdy nebyla pasovaná do role outsidera. Snad měla smůlu v tom, že se tehdy na dráze objevovalo velké množství kvalitních soupeřů a koňských individualit a vyniknout mezi nimi bylo hodně těžké.
 
V sezóně roku 1995 jsme jí z plných plic fandili celkem devětkrát a ve všech případech v jejím sedle dostal trenérovu důvěru Ivan Kub. O naší důvěře samozřejmě nebylo pochyb a navíc bylo na první pohled zřejmé, že si ti dva náramně rozuměli. Skvěle si Laurena vedla hned v dubnu v Chuchli, když v navzdory nejvyšší nesené hmotnosti ve třináctihlavém poli doběhla v jedničkovém mílovém handicapu jako třetí za La Manchem a Palomií. Bronzová příčka jí patřila ve stejně hodnotném dostihu hned dvakrát po sobě a to ve Varech v průběhu měsíce července (nejprve za Greek Spartou a Grinem a posléze za Yockerem a Very Busym). Jméno svého chlebodárce v místě jeho působení, tedy v lázeňské metropoli Západočeského trojúhelníku, zviditelnila ještě čtyřikrát. Lázeňská míle se jí nepovedla (skončila těsně za „tabulí“), ale vše si vynahradila v srpnové Velké ceně Prahy (Gd-1, 1.600m). Její odhodlaná stíhací jízda za vítězným Gay Devilem patří do kategorie nezapomenutelných okamžiků. Tedy takových, kdy váš milovaný kůň vbíhá do cílové rovinky, najednou sklopí uši, rozšíří chřípí, napne všechny svaly v těle, na jezdcův signál vyráží kupředu a nechává za sebou jednoho soupeře za druhým.
 
Na počátku následující sezóny se 5.místem „rozběhala“ v Ceně plk.J.Klementa (I.kat.,1.600m) a pouhé tři dny nato se vydala na překážky do Pardubic. Začala pětkovou steeplechase dlouhou 3.200m, kde pod vedením ž.D.Andrése doběhla třetí se zhruba pěti délkovým mankem na Lucymu a Geraldine. O měsíc později se na místo činu vrátila, aby tentokrát již v trojkové společnosti jistila opětovné 3.místo za Lateranem a Osmentem. Koncem června 1996 v pardubickém překážkovém svatostánku na Laurenu čekal vrchol její překážkové kariéry. Postavila se na start Zlatého poháru Paramo (Listed, 4.300m) a v něm v naprosto šíleném počasí, kdy přes provazy deště nebylo na dráhu ani vidět, do cíle docválala na 6.místě za úspěšnějšími koňmi v pořadí Barrow, Sesi, Rudy Coby, Lateran a Ostler.
Dvoukilometrová rovinová Cena Jockey Clubu o měsíc později měla být rozcvičkou a zpestřením před dalšími plánovanými překážkovými starty. Na karlovarský ovál se vydala opět s Ivanem Kubem na hřbetě. Chovatelskou zkoušku, kterou vyhrál zadrženě o 7 délek Yocker, dokončila na předposledním místě. Její propadák byl vysvětlený krátce za cílem, kdy při pohledu na její pravou přední nohu bylo zřejmé, že z dostihu odejde s mizivými vyhlídkami na další starty.
 
S počtem 37 absolvovaných dostihů, z nichž 4 byly vítězné, byla definitivně stažená z dostihového provozu a její štafetu převzal Victory Bell. Drobounký hnědáček byl kvalitní náhradou, minimálně tím, že naší stáji dopřál několik málo minut slávy také v zahraničí, když v říjnovém mlhovém oparu triumfoval zcela pohodlně pod jezdcem Jiřím Plzákem v Podzimní steeplechase na vídeňském závodišti. Nechci být nespravedlivá nebo nevděčná, ale Laurenku v mém srdci nahradit nedokázal. A nepovedlo se to ani dalším našim koním, i když jsem je měla moc ráda. Scavage, Banalito, Hedeto, Magie Rose, Lahti, Escende, Démono i Sacramento, promiňte mi…
 
------------------
 
Laureny kariéru naleznete zde: http://www.dostihy.cz/kun.php?ID=22609
 
Generální handicapy v ČR na rovině
 
GH 2
76
GH 3
78
GH 4
80.5
GH 5
77.5
GH 6
72

 

Chovná kariéra

 
 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Chovná kariéra

Nožka se Laureně skvěle zahojila, po vydatné relaxaci se s přicházejícím podzimem 1996 vydala na Moravu, kde na ni čekala zcela nová role. Počínaje rokem 1997 posílila chovné stádo v napajedelském hřebčíně. I když se jí premiéra nevydařila a o prvorozenou kobylku záhy po porodu přišla, další z jejích potomků na dostihových drahách nejsou neznámými. Plných 11 let se ve zdraví věnovala mateřství a dny trávila společnosti malých střapatých a nezbedných ratolestí, v jejichž žilách bude i pro budoucí generace turfmanů proudit krev s jedinečným francouzským šarmem. Protože ohlédneme-li se zpět, třeba do minulého století, snadno zjistíme, že celková úroveň francouzského turfu byla dostatečně známá daleko za hranicemi střední Evropy. Ten měl své příznivce samozřejmě v oblasti chovu a náš dostihový mikrosvět nebyl výjimkou.

A pro příklad nemusíme chodit moc daleko, v napajedelském hřebčíně jako plemeníci působili Deux Pour Cent, Astyanax, Behistoun či L´Amiral. Jenže po 60.letech na delší dobu zájem o francouzskou krev poněkud pohasl a chovné programy se ubíraly jiným směrem.

Až v již zmiňovaném roce 1991 se k suffixu „FR“ vrátil ing.Václav Chaloupka, dostatečně známý svými sympatiemi k Francii. Dobře znal úroveň francouzského turfu z různých drah, na kterých startoval i tamních hřebčínů a za ta léta zde navázal mnohá přátelství, která mu pomohla jeho představu zrealizovat a získat novou kvalitní krev ze zahraničí.A tak dostalavnučka Sharpen Upa a dcera v grupových dostizích mezinárodního významu umístěného Brustolona, příležitost chovné kvality svého otce, mj. producenta vítěze Gr.2 (hřebce Rachmaninova v Prix Comtesse Vigier) a úrovně Listed (klisna Villa Magna – vítězka OAKS Espagnole), dokladovat také v našem chovu.

 

 

klisna

 

Ze spojení s plemeníkem Dara Monarchou se v roce 1998 narodila hnědá kobylka, ale krátce po porodu uhynula 

 

LAUREL


V následujícím roce světlo světa spatřil House Rulesův syn Laurel. Pěkně stavěný hnědák se na dráze představil pouze ve třech po sobě jdoucích sezónách. Jako dvouletý po triumfu ve Slušovicích (III.kat.,1.100m) v roce 2001 zabrousil do druhé a posléze I.kategorie, ale bez umístění. Ve třech letech dosáhl na dvě prvenství na vytrvaleckých tratích III.kategorie a pokaždé na slušovickém závodišti. Před odchodem do koňského nebe v lepší společnosti, která se sešla v jedničkovém Moravském derby a dvojkovém handicapu v Chuchli, nedosáhl na lepší než
6. a 7.místo. Poslední dostih v Lysé začátkem srpna 2003 nedokončil. Laurel se od počátku roku 2004 bohužel už prohání po nebeských pastvinách.

 

Kariéra: http://www.dostihy.cz/kun.php?ID=29803    

 

 

LAURIANNA

 

Průměrných výsledků, převážně v nižších kategoriích, dosahovala Laurianna, která se po dvou sezónách na rovinách přeorientovala na překážky. Dvojnásobná vítězka dostihů IV. a V.kategorie byla zároveň neúspěšnou absolventkou dvojkového testu na rovině a jedničkového ve steeplechase. Laurianna byla v roce 2007 zařazena do chovu a v únoru 2008 přivedla na svět své první hříbě po Magnusovi, hnědého hřebečka Laurata. V květnu 2009 dala po hřebci Tribal Instinct hnědého hřebečka Lauriana. Laurianna a prozatím i Laurian jsou u Jitky Matysíkové v Leskovci u Bruntálu. V květnu 2010 se narodil další (a bohužel i poslední) potomek Tribal Instincta Lakar.

 

Kariéra: http://www.dostihy.cz/kun.php?ID=30426    

 

 

LAUREG

 

Prozatím nejtřídovějším potomkem je syn derby-vítěze Reguluse Laureg, účastník Derby (8.místo) a majitel 4. a 5.místa z dalších dvou startů z kategorie National Listed a taktéž dvojnásobný vítěz nižších dostihů. Jako pětiletý Laureg zahájil po celoroční zdravotní přestávce překážkovou kariéru slibným 3.místem v dostihu přes proutěné překážky v září 2007. Zdravotní problémy ho bohužel nepustily k dalším aktivitám a tak byl z dostihového provozu vyřazen a jako rekreační koník působí na farmě Vysoká v Chrastavě u Liberce.

 

Kariéra: http://www.dostihy.cz/kun.php?ID=33835    

 

 

LAURITA

 

Hnědka Laurita, jejíž otcem je Security Risk, byla ještě před zahájením své závodní kariéry prodána do Kazachstánu.

 

 

LAURILL

 

Po stopách svého staršího bratra Laurega se docela nenápadně vydal bělouš Laurill. Vyběhl až ve třech letech, tedy v sezóně 2007 a představil se pokaždé ve čtyřkovém dostihu s distancí 1.800m. Svůj červencový debut v Kolesech proměnil ve 2.místo, měsíc poté následovalo mostecké 6.místo. Progres však předvedl opět na mosteckém hipodromu v září, kde ze zadních pozic mohutnou akcelerací v cílové rovince dosáhl na zaslouženou stříbrnou příčku.   

Zdravotní problémy pozastavily valachovu kariéru po celý rok 2008 a tento dlouhodobý výpadek se podepsal při prvním startu 2009 – v Chuchli 12.dubna. Do dostihu III.kategorie na 1.612m odskočil na zadní pozici a náznak progresu předvedl až v cílové rovince, když pod Silvií Casanovou obsadil v poli 14 koní 11.místo. O měsíc později se do Chuchle vrátil, ale trojkovou porci dlouhou 1.400m pod Ilonou Hronovou nezvládl podle představ a skončil jako poslední z 11 startujících.

V prosinci 2009 byl Laurill prodán jako rekreační kůň na Slovensko. Více se o něm dozvíte na: http://www.tbdiamond.cz/laurill.htm a na stránkách http://laurillko.estranky.cz/ 

 

Kariéra: http://www.dostihy.cz/kun.php?ID=36738    

 

 

 

LAURA

 

Výrazného plemeníka Rainbowse for Lifa, minimálně co se vizáže týče, nezapřela Laura, kterou závodní a bohužel musím konstatovat, že i chovná kariéra, minula úplně. Z dostihového provozu byla pěkně stavěná ryzka kvůli zdravotním problémům vyřazená dříve, než své kvality mohla prokázat. Od roku 2008 působila v napajedelském stádě chovných klisen, ovšem uhynula, aniž by stačila dát první hříbě.

 

 

LA PRIMAVERA

 

Bělka La Primavera si pod dohledem trenéra Filipa Neuberga na svůj závodní debut počkala až do věku tří let. Svůj první životní start  2.5.2009 na brněnském závodišti (dostih IV.kat. na 1.900m) proměnila ve velmi lehké šestidélkové vítězství. Poslední květnovou sobotu absolvovala v Benešově pod Milanem Zatloukalem dvoukilometrový test IV.kategorie, tentokrát byla jejím největším soupeřem velmi hluboká půda, na které nesla oproti svému prvnímu dostihu 61,5 kg a na lepší než 6.místo nedosáhla. V Netolicích se 20.června postavila pod Natalií Arendsen na start dostihu IV.kategorie a opět se jí prodloužila distance - tentokrát na 2.400m. Po aktivním průběhu, kdy se držela v předních koních, doběhla na pěkném 4.místě. Začátkem července se premiérově představila na "áčkovém" závodišti v K.Varech a ve čtyřkovém dostihu narazila na velmi silnou konkurenci. Na těžké, deštěm promočené půdě, statečně bojovala podél bariéry a doběhla na krásném 5.místě. 9.srpna se vrátila na provinční dráhu do Mimoně a pod žokejským šampiónem Václavem Janáčkem dosáhla po čtvrt roce druhého vítězství. Stalo se tak ve čtyřkovém dostihu dlouhém 2000m a triumfovala velmi lehce s náskokem 7 délek. Velice dobrého výsledku dosáhla 12.9. ve Slušovicích, kde v dostihu III.kategorie pod am. Martinem Piruchem obsadila těsné 3.místo za Life is Life a Partou (výrok: tuhý boj nos, Primča o půl délky za nimi).Třetí vítězství vybojovala 28.září 2009 v Tochovicích v Ceně Agrobyškovice (III.kat., 2.400m, ž.Janáček). Nevadila jí ani tvrdá dráha, ani ostré točení oblouků, dokonce ani to, že z boxů opět špatně odskočila a za polem zaostala o několik délek. Ztrátu ještě na protilehlé rovince zlikvidovala, usadila se blízko vedoucích koní a v cílové rovince zdolala o ¾ délky Calabrii i spolufavorita Reneshe.

Na podzim 2009 odešla do napajedelského hřebčína plnit mateřské povinnosti, v předjaří 2010 byla zjištěná březí po Scyrisovi.

V létě 2010 změnila majitele (z Orling) na Michala Bláhu, Lužany u Jičína. Více novinek o jejím novém domově na: http://www.kone-luzany.estranky.cz/

 

Kariéra: http://www.dostihy.cz/kun.php?ID=39860    

 

LARDEO

 

Ze spojení s Varadarem se v roce 2008 narodil tmavý hnědák bez odznaků Lardeo. Spokojený mládenecký život na napajedelských pastvinách mu v listopadu 2009 skončil a v DS Mladecko se připravuje na dostihovou kariéru. Jsem ráda, že mi o něm Petra posílá pravidelné zprávy a tak vím, že má dostatek temperamentu, což je patrné při práci na lonži, kdy hází zadkem až do oblak. Za asistence staršího a zkušenějšího stájového kamaráda Serama si rychle zvykl na sedlo i jezdce od prosince se pomaličku učí budoucím dostihovým krůčkům.

 

Leden až duben 2010: Konečně jsem se prokousala všemi novinkami z Lardíkova života. Petra mě pravidelně informuje, takže vím, že začátkem ledna dostal své první podkůvky, pod sedlo začal chodit bez předchozího lonžování. V únoru začal s cvalovkami a prý je šikulka a také krásně pracuje zádí, sbalí hlavu a cválá si… Na konci března měly jeho bláznivé nápady jediný následek – stal se z něho valášek. Podle jezdců, kteří se na něm doposud svezli, je hodný a pracovitý. Po první rychlé práci se rýsovala možnost životního křtu na konci května ve Slušovicích. Další rychlou práci na něm absolvoval Jakub Pavlíček a chválil si ho. Je to raketa a „zbouchal“ i Serama.

Květen až září 2010: v květnu začal fyzičku trénovat i v kopcích a v životní křest si odbyl 3.7. ve Slušovicích, kde pod Janem Vernerem v dostihu IV.kat. na 1.100m doběhl pátý. První start prostál v pohodě a závodění se mu prý zalíbilo. Hned při svém druhém běhání 17.7. v Brně vyhrál! Bohužel byl dostih kvůli technickému zádrhelu později anulovaný. Že nešlo v předešlém případě o náhodu, potvrdil Lardeo 22.8. ve Slušovicích ve IV.kat. na 1.600m. Zvítězil a navíc lehce o 4 délky před Stefanem a Senatorem.

 

Více aktualit o Lardíkovi na: www.dostihovastajmladecko.webnode.cz

 

Kariéra:  http://www.dostihyjc.cz/kun.php?ID=43009

 
 
 
 
 
 
 
 
 

Otcové Laurenčiných hříbátek

 

 
Otcové Laurenčiných hříbátek - obrázekLaurena CHOV - HŘEBCI
Seznam fešáků, kteří se stali Laurenčinými partnery

 

 

 

 

 

Laurenina hříbata

 

 

 

Zdroj:www.laurena.wgz.cz  psala Marcelka Klingorová (majitelka)